Na kolik to vyšlo

Když jsem se vrátil z cest a začal opět žít život usedlíka, ostatní lidé se na ptali na plno věcí ohledně mé cesty. Často bylo celé vyprávění zakončeno otázkou typu: "Jestli se můžu zeptat, není-li to tajné, kolik to všechno stálo?". Obvykle odpovídám 80 tisíc včetně letenky. Přes 4 měsíce na cestě (Ukrajina, Rusko, Mongolsko, Čína, Vietnam, Laos a Thajsko). A to ještě mohlo být méně, kdyby se letělo rovnou do jihovýchodní Asie letadlem a cestovalo by se až tam. Pokud toto budete číst za pár let, tak jistě uvítáte informaci, že na počátku naší cesty stál americký dolar 19,20Kč a euro 26,70Kč.

Rusko

Rusko bylo z té cesty relativně dražší kvůli byrokratickým poplatkům, a protože jsme Transibiřskou magistrálu jeli na třikrát. Na druhou stranu se nám v Rusko podařilo ušetřit, protože jsme jeli měsíc před začátkem turistické sezóny a kolem Bajkalu jsme stále spali někde v přírodě ve stanu.

V Rusku bylo relativně(proti okolním státům) drahé ubytování nebo spíš by se dalo říct, že tam nebyl dostatek levného ubytování pro baťůžkaře. Jakoby s baťůžkáři moc nepočítali. Ceny jídlo a jízdného bylo srovnatelné s Českem. Levné byly ryby, cigarety, alkohol. V čase naší cesty bylo 100 rublů za 61Kč. Jízdenka na Transibiřskou magistrálu z Moskvy na Bajkal (Ulan Ude) stála 2204Kč na jednoho. Z Bajkalu (Ulan Ude) do Mongolska(Ulanbátaru) stála 1467Kč.

Mongolsko

V Mongolsku je mimo hlavní město spaní a jídlo opravdu levné. Za večeři+nocleh+snídani v Jurtě jsme dali 60Kč. Na druhou stranu cestování v Mongolsku je složitější a cesta v pronajetém džípu s najatým řidičem včetně pohoných hmot vyšla na 321Kč/den rozpočítáno na pětičlenou posádku. Nocleh v ubytovně (guesthouse) hotelové kvality v Ulanbátaru stál 24$/den za pokoj pro tři a jídlo bylo lehce levnější než v Česku. Zelenina a ovoce je v Mongolsku drahé.

Čína

Čína je velká země, východ je drahý, velká města mohou být dražší než Praha a na západě a vnitrozemí je levně. Čína nás vyšla na 500Kč/den. V Lonely Planetu 2008 se psalo, že v Číně se dá přežít za 25 dolarů, to je přesně cena, za kterou mi připadalo, že si cestujeme docela fajn, jezdíme si co chvíli nočními vlaky stovky km a platíme co chvíli někde vstupné. V Číně jsme mnoho ušetřili, protože jsme vybrali cestu levnými provinciemi a jeli jsme opět mimo turistickou sezónu. Na druhou stranu jsme dost utratili, protože jsme pelášili od severu na jih přes celou Čínu, což je hodně kilometrů a hodně jízdenek. A taky jsme platili hodně vstupné, hlavně v Pekingu. Čína byla poslední země, kde jsme ve větší míře chodili na placené památky. Venkov Číny je opravdu levný, co se týče ubytování i jídla ale člověk se tam vůbec nedomluví. Jíst se dá na venkově i ve městě za 40Kč za levné jídlo v restauraci bez anglického menu, ale takovou restauraci je třeba pohledat. V restauracích s anglickým menu je jídlo dražší, o to je ale výběr jednodušší. V čase naší cesty byl jeden Juan za 2,81Kč.

Vietnam

Vietnam může být levný i drahý, záleží, jak šikovně umí člověk cestovat. Obecně jízdenky a jídlo jsou levné. Dostat ale jízdenku za správnou cenu je umění. Lonely Planet předpokládá denní rozpočet na 25$/den. My jsme cestovali za přibližně 20$/den, přičemž jsme často platili za autobus nadsazené ceny. Až při odjezdu z Vietnamu jsme přišli na to, že je lepší vyvinout úsilí a peníze na to, aby člověku nasedal do autobusu přímo na hlavním autobusovém nádraží, kde si může koupit lístek za normální cenu. Prostě naplánovat si cestu tak, aby člověk často nenasedal uprostřed trasy.Dá se ušetřit ježděním na motorce ve dvou, půjčovné v jednotlivých regionech se liší a tak je dobré si motorku půjčit v levnějším regionu (půjčovny lze obtelefonovat na ceny se zeptat). A hlavně s Vietnamci smlouvat. Ušetřili jsme, protože jsme cestovali mimo sezónu, v období deštů, což mi vůbec nevadilo, ono zas tak často nepršelo. Dále se ušetří, když se pobyt u moře v letovisku naplánuje na všední dny a nikoliv na víkend. Jídlo je ve Vietnamu levné. Na oběd postačí vynikající a sytá nudlová polévka(Vietnamsky Phó) za 30Kč nebo maso a omáčka něco s rýží (Vietnamsky Cóm), na venkově stejně moc jiného jídla není.Ve Vietnamu je levné a dobré pivo. Je to snad jediný asijský stát, kde je opravdu levné pivo.

Laos

Laos je výrazně chudší než Vietnam, Lonely Planet předpokládá baťůžkářský rozpočet na 20$ den, nicméně si myslím, že nemusí být nutně levnější než Vietnam. Ale je to velice podobné. Nás vyšel na 436Kč /den. Na druhou stranu jsme neustále jezdili na motorce, jezdili jsme i na Kayaku, třikrát denně jsme jedli v restauraci, to bylo samé ledové kafe, samý ovocný koktejl.

Thajsko

Rozpočet v Thajsku těžko počítat, protože jsem dlouho ležel v nemocnici, měli jsme nárazové výdaje za potápění atd. Podle Lonely Planetu by baťůžkář mohl počítat s 15$ /den. S tím v celku souhlasím, když se nejedná o Bangkok a dražší korálové ostrovy. V odhlehlých oblastech je to opravdu levné. A v rájích na nádherných ostrovech se dá při vhodném výběru a dlouhém hledání žít za 25$ / den mimo sezónu. V sezóně cena hodně stoupá.

Ostatní výdaje

Další výdaje. Další výdaje jsou víza a cestovní pojištění. Víza stojí okolo 1000Kč (dle země) na měsíc, Thajské turistické vízum jde do jara 2010 získat zdarma. Dobré cestovní pojištění se dá sehnat už od 30Kč na den. Nemá cenu brát supervýhodná cestovní pojištění, které dostanete zdarma k platební kartě a podobně, ty skoro nic nekryjí.

Tipy jak a triky jak sehnat levné letenky

Postup hledání levných letenek jsem sepsal na samostatnou stránku a najdete ho zde.

Faktory ovlivňující cenu cestování

V následující tabulce vystřílím od boku váhu faktorů ovlivňující cenu baťůžkářského cestovnání(low-cost traveling).

Faktor	Vliv na cenu	Poznámka
Cestování v sezóně	+20% až +60%	Hlavně přímořská letoviska poblíž velkých letišť mohou v sezóně značně podražit. Hlavně Thajská letoviska.
Spěch, časový plán	-20% až +20%	Spěch může prodražit cestování jednak proto, že platíte za drahý dnešní vlak(protože vše ostatní je dnes vyprodáno), když můžete jet zítra za mnohem méně nižší třídou. Případ ruských a indických vlaků. Další důsledek spěchu může být přistoupení na nevýhodnou nabídku ubytování nebo dopravy v důsledku časové tísně, kdy není čas hledat nic jiného. Naopak vhodný časový plán může ušetřit peníze při vyřizování víz, protože expresní(do druhého dne) vyřízení víz je mnohem dražší. Pokud cestovatel projíždí více zemí a víza vyřizuje průběžně, je moudré po příjezdu do hlavního města jít ihned na ambasádu zažádat o vízum do další země a pak využít obvyklé tři čekací dny na prohlídku měta a okolí. V takovém případě je moudré tam přijet v pracovní den.
Nedostatek informací	až +200%	Cestování s nekvalitním průvodcem (rozuměj knihou) může znatelně prodražit cestu. Pokud v průvodci nejsou ceny ubytování nebo jsou zastaralé, snadno se cestovatel může dostat do velice drahé oblasti, kde nezbývá než zaplatit drahé ubytování. Navíc podle průvodce bez cen za ubytování jídlo, vstupy se nedá dělat finanční plán. Kdyby baťůžkář věděl, že vstup na onu památku je tak drahý, tak by na to místo ani nejezdil. Dále dobrý průvodce ušetří peníze i tím, že varuje v předstihu před důmyslnými podvodníky. Navíc když má člověk cenový přehled, odmítne podezřele levné i podezřele drahé nabídky. Informace lze samozřejmě čerpat i od místních lidí (s rezervou) a od jiných cestovatelů (mnohem důvěryhodnější).
Smlouvání	až -20%	Záleží na zemi, obecně v Indii, ve Vietnamu se dá(musí) smlouvat víc, v číně, Laosu, Thajsku je pro smlouvání menší prostor. Ubytování a jídlo se dá usmlouvat spíše méně( v řádu 0- 30%), taxíky, věci na trhu se dají srazit i na polovinu ceny. Na některých zejména venkovských neturistických trzích prostor pro smlouvání není a nasazení nízké ceny může být urážka. Na trzích v turistických oblastech obvykle prostor pro smlouvání je.
Nenavštěvování placených památek	až -30%	Pokud baťůžkář cestuje měsíce, už zpravidla nemá potřebu navštěvovat placené památky, chrámy a podobně, stejně je to vše stejné a už toho viděl tisíce. Často lze v dobrém průvodci vytipovat plno zajímavých míst, které jsou zdarma.
Ježdění po levných regionech	až -50%	Severovýchod Thajska je nesrovnatelně levnější než jeho ostrovy. Vnitrozemí Číny je mnohem levější než pobřežní velkoměsta. Hornaté části států bývají mnohem levnjěší než hlavní města. Vhodnou volbou trasy lze ušetřit mnoho, často jsou tyto levnější části zajímavější než ty turistické a drahé.
Dvojí ceny	násobky	Cestování do států, kde se praktikují dvojí ceny může prodražit cenu až na její násobky a rozpočet v zanedbané rozvojové zemi může být dosti vysoký. Dvojí ceny jsou například na Kubě, v Iráku, v Indii(vstupy na památkách).

 

 

Jazyky Jižní Ameriky se dělí do tří skupin: jazyky bývalých koloniálních mocností, jazyky domorodých kmenů a jazyky přistěhovalců. Nejvíce rozšířené jsou ovšem španělština a portugalština. Španělština je oficiální jazyk většiny jihoamerických zemí, často s jedním z jazyků domorodých kmenů neboli indiánských jazyků.

Hlavní jazyky

Jazyky bývalých koloniálních mocností, kterými se mluví v Jižní Americe, jsou především indoevropské. Dva hlavní jazyky, španělština a portugalština, jsou v Jižní Americe zastoupeny rovnoměrně, jelikož oběma mluví zhruba 192 milionů lidí. Především díky nim je Jížní Amerika populární destinací na letní jazykové kurzy, ve větších městech se vždy nachází alespoň jedna jazyková škola. Zatímco portugalsky se ale mluví jen v Brazílii, největší a nejlidnatější zemi tohoto kontinentu, španělsky se mluví téměř ve všech zbývajících zemích. V Jižní Americe se ale mluví i jinými indoevropskými jazyky, například holandsky v Surinamu nebo anglicky v Guyaně a na Falklandských ostrovech.

Jazyky domorodých kmenů

V Jižní Americe existovalo asi 1500 indiánských jazyků a nářečí, nyní se jich ale používá už asi jen 350 a mluví se jimi hlavně v Peru, Guatemale, Bolívii, Paraguayi, Mexiku, Panamě, Ekvádoru a Chile. Jinde jsou skupiny mluvící indiánskými jazyky buď dost malé, nebo tam žádné nejsou. Mezi nejznámější jazyky domorodých kmenů patří například kečuánština v Bolívii, Peru a Ekvádoru, guaraní v Paraguayi a částečně i Bolívii, ajmarština v Bolívii, Peru a částečně i Chile nebo mapučština, kterou se mluví v některých částech Chile a Argentiny. Indiánské jazyky jsou sice ve většine zemí oficiální, vždy ale společně s jedním z jazyků bývalých koloniálních mocností. Například v Bolívii je kromě kučuánštiny, ajmarštiny a tupí-guaraní hlavním jazykem i španělština.

Další jazyky

Dalšími jazyky mluví především přistěhovalci. Nejvíc zastoupeny jsou zde asi hindština a javánština, kterými se mluví hlavně v Guayaně a Surinamu, a italština, kterou se mluví celkem v šesti jihoamerických zemích. Dále jsou zde zastoupeny také němčina, velština, chorvatština, polština, ruština, japonština nebo arabština.

Chcete se naučit jedním z jazyků Jižní Ameriky? Vyražte na jazykový kurz se společností ESL – Jazykové Pobyty. Nejen že se tak zdokonalíte v cizím jazyce, ale také poznáte tamější kulturu a prožijete spoustu nezapomenutelných zážitků!

Hodne odlehla oblast Laosu. Tak odlehla, ze vesnicie josu animisticko samanistickeho vyznani, i dospeli veri na duchy i demony. Belocha uz videli, ale asi to bylo dlouho. V tomto regionu jsme porpve potali deti, ktere z nas meli opravdovy strach. Stalo se to dvakrat. Poprve se deti schovavali za rodice a bylo to vic nez klasicky stud, nespousteli z nas oci. Jen jsem si myslel, ze belocha nikdy nevideli a tak se nas boji.

Podruhe, kdy jsem videl strach z belocha bylo ve stejne oblasti kousek dal. Jeli jsme po prasne ceste na motorce a vetsi kus pred nami sli dve holcicky. Jen se ohlidly a spatrili nas, vzali okamzite roha a zmizeli. A pritom se tam nebylo ani moc kde schovat, planina, trva, kere byly moc daleko. Zpomalili jsme a ja koukal, kde jsou a zda skutecne utikaly pred nami. Skutecne. Holcicka lezela ve skarpe ve vyssi trave. Byla schovana jak partyzan, nehybna jako skala. Kdyz se nase oci setkaly a ona videla, ze ji vidim, lezela dal jako pribita k zemi, bala se. Druha holcicka se nekam zasila tak dobre, ze tu jsem vubec nevidel.

Pak jsem se pozdeji dozvedel, ze se tu deti strasi povidackou, ze cizinci pojidaji male deti. Tak se asi chudak holcicka bala, ze ji snime.

Uz ctvrty den jezdime na motorce po jiznim Laosu, uz treti den travime uplne na jihu u hranice s Kambodzou na ostrovech v Mekongu. Oblast se jmenuje Si Phon Don (4000 ostrovu), ale nyni v obdobi destu je mnoho ostrovu uplne pod vodou a z nejakych koukaji jen stromy. Vetsi ostrovy maji par kilometru na delku, cestujeme lodi a na motorce, vetsinou prijedeme do pristavu, par chlapu nam pomuze nalozit motorku do stare drevene barky mistniho rybare nebo prevoznika a ten nas preveze o ostrov dal. Zacali jsme dvojici ostrovu Don Den, Don Khon, ktere jsou spojeny byvalym zeleznicnim mostem, jediny usek zeleznice, ktery byl v Laosu polozen. Na obou ostrovech jsou u brehu restaurace a opravdu levne ubytovny, nejcasteji ve forme slamenych chysi, ktere se tyci na kulech nad Mekongem. Chyse maji verandy s vyhledem na reku a na verandach houpaci site. Elektrika je v restauracich a ubytovnach jen vecer od sesti do desiti, kdyz se nahodi elektricke generatory. V deset ztichnou generatory, nastane tma a uz je slyset jen reka a divocina.

Uprostred ostrovu jsou ryzova pole a bambusove haje, chatrce farmaru. V bahne a potocich se vali vodni buvoli. U brehu, restauraci a ubytoven clovek potkava turisty, ve vnitrozemi je klid, turista projede na kole jednou za cas, a vnitrozemi ma skvela mista na zasivani, kde turiste nejsou a clovek relaxuje, kouka na bambusove haje, ryzova pole a je pozorovan zvedavymi ubahnenymi vodnimi buvoly. Pod spodnim ostrovem jsou vodopady. Vodopady na Mekongu! Mekong je zde ohromny, hluboky, rychly a prudky a je neuveritelne, ze na spodnim toku tak obrovske reky jsou vodopady.

Na spodnim ostrove nas prevoznik vzal na vylet do Kambodzi na pozorovani sladkovodnich delfinu, ktere jsme nakonec videli skakat. Hranicni kontrola zadna, za hodku zpet do Laosu.

Pohodove misto na dovcu, ale co takhle neco divocejsiho? Tyto ostrovy jsou turisticke, protoze jsou zmineny v turistickych pruvodcich. Tedy vyhlidli jsme si na mape vetsi ostrov Don Som, ktery nebyl zminen v pruvodci, na ktery nevedla zadna hromadna verejna doprava. Domluvili jsme se s prevoznikem a ten nas tam s motorkou odvezl. Zadne ubytovny, zadne restaurace, zadni turisti, jen domorodci. Nejdriv jsme jeli na motorce po prasne ceste, pak cesta skoncila a uz vedla jen uzka pesinka mezi ryzovymi poli, akorat pro motorku. Pres potoky byly jen prkna nebo tramky, takze se ridic musel vzdy presne trefit. Kolem cesty obcas byly milire. Scenerie jako z pohadky. Obcas se zjevil nejaky farmar, ktereho jsme pozdravili a ktery nas take mile pozdravil. Pak si sel Adam vyfotit jezirko plne velkych fialovych kytek a pak jsme si fotili i pana majitele a jeho syny a slovo dalo slovo (prestoze anglicky nemluvili) a pozvali nas pod chatrc do stinu. Vsude to tam bylo pekne, idilicke. Bambusova chatrc mezi ryzovymi poli, rybnickem a bambusovym hajem. V bambusovem haji byli zaparkovani tri vodni buvoli, kteri neustale tupe civeli a mirili na nas velkyma ruzovyma radarovyma usima, aby jim nic neuniklo.

Pan majitel skocil v obleceni do rybnicku a zacal se prodirat fialovyma vodnima kytkama, az v nich uplne zmizel. Pak se zas vynoril a natrhal nam par plodu z tech kytek. Vypadalo to jako zelena koncovka ke sprse. Sprcha se rozlomila, vyloupaly se z toho takove zelene valecky, ty se oloupaly az na talove bile valecky a ty se jedly. Tak jsme tam s farmarem a jeho detma loupali a jedli sprchy. Farmar nam jeste ukazoval, jak v rybnicku pestuje rybky a sneky. Pak jsme s nim jeste krmili buvoly nejakym senem. Pak jsme se rozloucili a jeli jsme dal.

Po ceste byla zas jen policka, buvoli, kourici milire. Po par hodinach prejizdeni ostrovu jsme dorazili k malemu obchudku, kde jsme si dali piti. Uprostred tak osameleho ostrova, kde ani elektrika nebyla, sedel pan majitel a koukal na televizi. Televize byla asi pohanena solarnim panelem nebo benzinovym generatorem. Mel naladeny satelitni kanal Animal channel, kde zrovna bezel porad o Eskymacich, kteri lovili tulene. Jak spatril bile tvare, hned vedel, kdo prisel: Eskymaci. Tak jsme mu vysvetlili, ze nejsme Eskymaci, a ni nelovime tulene. On a dalsi dva mistni muzi se s nami dali do reci, ale neumeli ani slovo anglicky. To nevadilo, nejak se to rukama vysvetlilo. Pak nam majitel restaurace nabidl svoji dceru za manzelku. Hned na to zavolal na syna, at jde pro segru. Segra prisla a ukazala se nam a kdyz zjistila, o co jde a ze ji otec chce dat cizincum, ktere nikdy nevidela, trochu znervoznela a sla zas pryc. A tak se pan otec ptal, jak se nam dcera libi. Co mu mate rict :-) Tak jsme mu rekli, ze je moc krasna, ale na svatbu je moc mala. Tak nas otec presvedcoval, ze mala neni, ale my jsme mu ukazovali, jak jsme vysoci a ona mala. Nakonec jsme se ze situace vymanili a jeli jsme dal hledat rybare, ktery preveze nas a nasi motorku o ostrov dal.

Po prijezdu do Muang Singu jsme sli na veceri do venkovni restaurace. Za chvili prisly tri baby z kmene Akha a nabizely naramky, vysyvane tasky a cepice, opium a marihuanu. Ocividne svou turistickou trasu prochazely nekolikrat denne a vnucovaly se vsem turistum. Dalsi den jsme se presunuli do Muong Singu, kde nas opet vyhledaly dalsi opiove baby z kmene Akha, bylo jich 5 a byly jeste vice neodbytne a jejich zbozi bylo jeste levnejsi. Kdyz nebyl v dohledu turista, sedly si a vysivali. Muong Singh je byvaly opiovy trh, ktery byl nejvetsim trhem sveho druhu siroko daleko. Kdysi se tu produkovaly 4 tuny opia rocne. V roce 2002 vlada zacala bojovat s drogami, v temz roce USA zrusili embargo nad Laosem, mozna to souvisi. Dneska se uz na trhu prodava jen zelenina a jidlo, presto vesnicane jeste trochu pestuji, vyrabeji opium a heroin a prodavaji. Opiova baba, co mi nabizela opium, ho mela sikovne schovane v podsivce celenky kroje kmene Akha. Je jim jedno, zda prodavaji drogy, naramky nebo celenky, potrebuji se uzivit.

Po ulici se pohyboval a opiovym babam konkuroval jeste jeden mlady zensky gang slozeny ze 4 cca 14 letych holek, ktere vyrabely a prodavaly saly, naramky a jine latky. Tyto mladice byly jeste neodbytnejsi. Drogy zatim jeste neprodavaly.

Lide v Laosu jsou v klidku, nikam se moc nehrnou a zatimco v jinych statech neprijemne otravuji s ruznymi obchodnimi turistickymi nabidkami, v Laosu aby zakaznik obcas pobizel personal, aby neco delal. Zivnostnici maji v obchodech obcas pocitac a radi na nem pari pocitacove hry. A kdyz se do toho dostanou, nechce se jim prestat. A tak se pak stane, ze zamestatnanci internetove kavarny brouzdaji a pari na pocitacich a zakaznik, ktery tam kvuli internetu prisel se uz k zadnemu pocitaci nedostane. Pokad je nechce vyhazovat.

Nebo prijdu do obchodu, u pokladny prodavac pari napinavou pocitacovou hru. Nejdriv me nevidi, pak si me vsimne a probleskne mu hlavou "je, zakaznik je tu, mohl bych vydelat nejakou kacku", pak se koukne zpet na monitor a rekne si "Ale ja jsem se dostal uz tak daleko a tak mi to jde, ze to chci doparit, doparim to rychle , chvilku pocka". A tak chvilku cekam, ale pak si9 to zamestnanec rozmysli a jde me obslouzit.

V pujcovne motorek se muselo pockat az pan majitel dopari fotbalovy zapas na playstation proti svemu sousedovi. Nakonec to stejne pozastavili.

Hystericky zachvat
Po nekolika dnech a o stovky kilometry jizneji, jsme znova potkali nase partaky Svycara Adriana a Thajku Mimi, se kteryma jsme byli na kayacich. Pujcili jsme si tedy ve trech dve kola a jeli jsme. Ja mel kolo pro sebe a Adrian vezl Mimi na nosicovem sedle (asijska kola maji misto nosice druhou sedacku). Po ceste si Mimi zaskakala v jedne vesnici s detma pres gumu, deti za to pak chteli nejaky ten drobak. To teda ne! Proste zkazena vesnice na turisticke trase. O kus dal nas jedna mlada divka pozvala na pohosteni do domu. Nejak se mi to nezdalo. Sotva jsme se s ni pozdravili, uz nas zve domu. Me se to zdalo nejake divne, tak jsem radej navrhl, at si vezme kolo a jede s nami. Tak vzala na zadni sedlo kola jeste jednu kamaradku a jelo nas 5 na trech kolech. Kolem nas byla pekna priroda, krasne vapencove utvary, na kopcich dzungle, kus od nas divoka reka. Cekal jsem, ze pojedem nekam do prirody, navrhnul jsem jednu odbocku k prirodnimu utvaru asi 2km od jejiho baraku. Pry tam nikdy nebyla. Misto toho nam ukazovala, jakou jim tam postavili krasnou tovarnu a zda se nechceme jit podivat dovnitr. Pak jsme jeli jeste kolem dalsi tovarny, se kterou se take chlubila. Proste prirody je vsude dost, ale tovarna, to je chlouba.

Vecer jsme s Adrianem, Mimi a Adamem sli do na ostrov do baru jmenem Bucket. Meli tam maly kyblicek (neco pres pullitru) laoske whiskey s kolou,tonikem ci jinym michadlem za 20kc. Soucasti baru byli i ruzne domecky s houpacima sitema u reky. Tak jsme se s tema kyblickama houpali v tech sitich. A jeste jsme dostali polevku zdarma. Po 11 hodine se cena kyblicku zdvojnasobila. To uz se mi Adrian sveroval, ze kdyz Mimi pije, ze je agresivni. Mimi s Adrianem se k sobe maji jako milenci, ale kdyz se jich nekdo zepta, zda spolu chodi, tak Adrian odpovi, ze jen cestuji, Mimi na to nic nerika. S dalsim kyblickem zacala Mimi brecet, kvuli cemusi mezi nimi. Adrian se branil narceni a sedel uz u jineho stolu. Po dalsim kyblicku se Mimi udelalo spatne a nedovolili jsme ji ho dopit, ze se jde domu. Tak jsme sli Mimi na jeji zadost doprovodit. Ani netusim, jak se to tak najednou prihodilo, zrovna, kdyz jsme sli pres most, dostala Mimi EXTREMNI ale EXTREMNI hystericky zachvat. Ztratila veskerou kontrolu, rvala neuveritelne pronikave a neuveritelne nahlas, sproste nadavala, brecela, valela se po moste. Extremni vybuch emoci, snazili jsme se ji usmernit, uklidnit. Nejprve jsme na ni byli dva, pak dalsi kolemjdouci zpravidla neverili svym ocim a usim a ptali se, zda mela houby ci je jinak zdrogovana. Ale byla to jen whiskey.

Most na kterem se vse odehravalo byl takovy podomacku vyrobeny dlouhy dreveny most pomerne vysoko nad rychle tekouci velkou rekou. V zabradli byly obcas dost velke mezery, spis diry.
Najednou se ve vsi hysterii neplavkyne Mimi vrhla do velke mezery v zabradli. Jen tak tak jsme po ni stihli skocit, ze jsme ji jeste chytli za nohy a vytahli zpet. V te dobe uz nas vcetne kolemjdoucich bylo na Mimi asi 6, takze jsme ji snadno vytahli a udrzeli na mostku. Pak se nam vysmekla a pokusila se skocit jeste jednou, ale zas jsme ji chytli za nohy a vytahli. Pak nekdo chytre prohlasil, ze ji musime dostat z mostu pryc na bezpecne misto. Snazili jsme si ji ve ctyrech za nohy a ruce odnest, ale tak se zmitala a skubala, ze se nam vysmekla a straslive intenzivne hystericky kricela, ze chce, aby prisel Adrian. Ten uz tam v te dobe byl a zacal ji uklidnovat, ze tu je. Jak ho spatrila, rozjel se hystericky zachvat znovu, zacla slovne a fyzicky a hlavne hystericky napadat jeho. Tak zacalo dalsi kolo uklidnovani. Pak ji zacal thajsky uklidnovat nejaky Thajec, coz zabiralo, takze faze hysterie se opet preklopila do faze breku a odvadeli jsme ji domu. Sotva se zavreli dvere za ni a Adrianem, zacla nova desiva faze hysterie, ale to mi jsme uz sli spat, na to byl Adrian sam.

Pobyvali jsem ve farmarske rodine rodine, bylo brzo rano, chtel jsem spat a porad v mistnoti mnoukala kocka a budila me tak dlouho az jsem vstal. Pozoroval jsem vsechna ta zvirata (prasata, slepice, kurata, kachny, kocku, psa. buvoly), co rodina ma a napadlo me, zdalipak taky ji psy jako Vietnamci. Tak jsem se synatora zeptal, zda jedi psy a ukazal jsem na jejich roztomileho pejsana. Rekl, ze psa sni, ale az mu bude 4-5 let, ze tenhle je jeste mlady. Tak jsem se zeptal, zda sni i to kocku a on odpovedl: "Ano i kocku".

Nebylo jednoduche sehnat pobyt u rodiny.  Nejprve jsme se zeptali v informacni kancelari a v cestovce doporucene pruvodcem Lonely Planet, ale tam nic nevedeli, nabizeli to jen jako soucast zajezdu. Pak se nam podarilo najit v jine cestovce typka, , ktery nam zavolal telefonem jineho typka a ten nam napsal jmeno vesnice, kde je mozno pobyt v rodine domluvit a napsal nam do naseho bloku dlouhy text v Laostine, ktery mame rodine ukazat. Vesnice byla presne opacnym smerem, nez jsme meli namireno a tak jsme si ji nechali na pozdeji. a jeli jsme do Muong Sing, tam jsme prespali v ubytovne a dalsi den jsme jezdili po okoli, kochali se, prozkoumavali a obcas se zastavili v nejake vesnici. Pak jsme odbocili ze silnice, jeli jsme po prasne ceste a hledali odlehlejsi a turisticky nedotcene vesnice.

Prijeli jsme do chude vesnice kmene Akha. Bambuso-slamene chatrce byly ruzne nepravidelne rozmistene po vesnici. Kolem chatrci a pod chatrcemi behali kurata, prasata, psi kocky a buhvi co, vsechno se tu ji. Nejprve me zmercila babka, pekne koukala, kdo prijel. Tak jsem ji sel ukazat ten text v Laostine, ala babka neumela cist a ukazala mi chlapka na verande jine chyse, ktery cist umel. Zul jsem se, vbehnul jsem k nim na navstevu, kolem se postavili zvedavci a chlapek zacal nahlas slabikovat text. Trochu mu to trvalo to prelouskat, a ja se mu vubec nedivim, protoze Laostina ma silene pismo, zlata cinstina. zlata cinstina. Jen co to doslabikoval, zakroutil hlavou a rekl NO. Tak jsme podekovali a jeli jsme do dalsi vesnice kmene Akha. Tam se k nam sebehli deti. Ukazal jsem text jednomu mladikovi, tan nemumel cist a hned text prihral jinemu mladikovi, ktery cist umel. Kluk to pecetl a rekl ne. Pak Adam fotil deti, ale jim se to nelibilo a schovavali se a volali na nas. Jeli jsme dal po ceste a cesta vedla kupodivu do te same vesnice, ale do jeji horni casti. Vesnice mela i obchod a tak jsme si koupili susenky a vodu a sedli jsme si pred obchod, posvacili jsme a ukazali text mlade prodavacce, ta cetla svizne, neodmitla nas a dale text precist dvema dalsim kamaradkam. Pak holky behali po vesnici a hledali pro nas misto na spani. Potom nam rekli, ze pro nas maji misto ve vesnici Yan a zmizely. Nevedeli jsme, kde je vesnici Yan a kam zmizely holky. Ostatni vesnicane nebyli uz tak komunikativni a nedostali jsme z nich ani slovo o vesnici Yan.

Pak uz jsme si jezdili po horach a vecer jsme prespali v Muong Sing vb ubytovne. Dalsi den jsme jeli 80km do doporucene vesnice a tam byla dokonce cedule v anglictine o pobytu v rodine. Vesnici tvori odhadem 500 obyvatel kmene Khamu. Tolik chysi tu zas neni, protoze jsou rodiny pocetne. Ukazali nam dva domky, kde je mozne se ubytovat, sli jsme do domkuk u reky. Tam nas uvital synator, rekl, ze u nich muzeme bydlet, ale ze o cene pry mame mluvit s rodici a ty jsou jeste na poli. Domek byl pekny, vypadal jak chata na Berounce. K veceru prisel z pole velice zkoureny (asi Opiem) otec a zacali jsme se bavit o cene. Otec vzal sesit, razne vytrhal par popsanych listu, ktere vylitly oknem a zacal psat do sesitu ceny za ubytovani a jidlo, zacal ty ceny mezi sebou scitat, nasobit dvema a zas nasobit dve. A jak to pri te sve zkourenosti porad scital a nasobil, tak z toho bylo docela velke cislo. Pak ho zacal syn v tech matematickych operacich krotit s dostali jsme se na slusnou cenu, kterou otec jeste nekolikrat napsal, podtrhlal, zakrouzkoval a pak se spokojene odebral do postele a usnul.

Prestoze priroda je vsude kolem, hledali jsme nejaky zpusob, jak se v Laosu priblizit divocejsi prirode a mistnim kmenum, ruznym etnickym minoritam. Vylet do dzungle se spanim ve vesnickach by byl fajn, ale je to drahe. Bez pruvodce se do jungle jit neda. Vicedenni vylet na kolech je fajn, ale to uz spis vymenit kolo za motorku. Takze jsme zvolili levnejsi variantu: jeden den na kayaku a par dni na motorce. V cestovce meli na vyber rychlejsi a pomalejsi reku, vybrali jsme si rychlejsi se tremi zastavkami ve vesnici.

Na vecernim trhu jsme potkali ceskym parkem vracejicim se z Noveho Zelandu do Cech. Ty nas seznamili s mladym Svycarem, ktery se v Bankogu seznamil s macatou Thajkou jmenem Mimi. Pokecali jsme a domluvili se na spolecnem kayakingu. Nase parta citala tedy 6 lidi.

Dalsi den rano jsme vyrazili. Pro Laos typicky zadny spech, pekne vsechno v klidku. Pote, co se nas vedouci vratil z trhu, kde kupoval obed, jsme jeli na polozavrene korbe polonakladniho tuktuku k rece Nam Thoung. Bylo nas 6 a dva guidi (vedouci,pruvodci). Jeden byl vedouci zajezdu, druhy se znal s vesnicany. Vynosili jsme kayaky, vzali si vesty a helmy. Ja s Adamem jsme meli na nase prani jednomistny kayak. Cesky parecek sdilel spolecne s jednim vedoucim trojmistny kayak. Druhy trojmistny kayak obsadil Svycar, Thajka a druhy vedouci. Vedouci nam ukazali, jak se drzi padlo, a rekli nam, at si vyzkousime kayaky na klidnem useku, tim instruktaz skoncila. Hned za klidnym usekem byly velke zpenene pereje delane akorat na raft. S Adamem jsme divoke pereje sjeli a cekali na ostatni. Ceska posadka s vedoucim na zadi jela do pereji, nikdo prilis nepadloval, vedouci misto jakekoli uzitecne cinnosti bouchnul Cesku Tanu trikrat padlem do hlavy (helmy). Posadka najela do kere, otocila se a druhou polovinu pereje jela pozpatku jako nerizena strela, po par vterinach se vyklopila. Druhy trojmistny kayak se take prevrhl. Nestastnici se dostali na breh, veci se pochytaly. Honza i Tana se potloukli o kameny, ale Honza poradne do zad. Prestoze voda byla tepla, Honza sedel na brehu a klepal se jak ratlik. Jelikoz zraneni vypadalo vselijak, vedouci (asi na zadost Tani) zavolal tuktuk a parta se zmensila o dva.

Pak jsme to frcely na kayacich po proudu. Reka se valila hustym porostem, z reky rostly kere, visely nad ni vetve a lijany. Casto bylo treba v silnem proudu trefovat tunely mezi keri a vetvemi, kde nebyl moc velky prostor na padlovani. Obcas se nekdo netrefil mezi prekazky a vykoupal se.

Cestou jsme meli piknik, vedouci vezl jidlo nakoupene na mistim trhu. Formou svedskeho stolu lezelo na zemi asi 10 igelitaku s ruznym jidlem prevazne zeleninou. Nezcestovaly Cech by dokazal pojmenovat jen okurku a veprove, ostatni veci byly exotickeho puvodu.

Dalsi usek reky uz nebyl zarostly a dal by se jet i na kanoji. Na brehu reky se obcas vyskytli  domorodci, kteri lovili skeble, obdelavali pole, koupali se. Kdyz byla na brehu domoroda vesnice, byla ve vode vzdy kupa deti. Nekdy mavali, nekdy pred nami utikali, nekdy bezeli k nam. Po ceste jsme s nasim vedoucim navstivili dve vesnice. Prvni vesnice byla opravdu chuda, nevim, jak se jmenoval kmen, ktery tam zil, ale vesnicani jeste verili na duchy atd. S vedoucim jsme se vylodili na kraji vesnice, poposli jsme jen kousicek, pozdravili se s mistnaky, kteri na nas divne koukali, prestoze jsme se usmivali. Vedouci nam delal tlumocnika a tak se na nase prani zeptal nekolika domorodcu, zda si muzem udelat fotku, vsichni odmitli, tak jsme si vyfotili chysi a prasata. Pak nam vedouci vypravel o vesnici. Vesnice byla driv zasita nekde v kopcich, lide byli (a jeste jsou) uplne samostatni, z nejake rostliny z jungle delaji nite, na drevenych stavech tkaji latky, z nich si delaji krasne vysivane obleceni. K jidlu pestuji suchozemskou i vodni ryzi, kukurici, cukrovou trtinu, zeleninu, chovaji prasata a drubez. Chovana zver neni zavrena jako v Cesku, ale pobiha volne po vesnici. Kdyz vesnicane onemocni, udelaji sabat a doufaji, ze jim duchove pomuzou. Laoska vlada vzkazala vesnicim, ze jim pomuze, kdyz se prestehuji k rece nebo silnici. Takze se vesnice prestehovali, Nemci jim vyvrtali studny a mistni vlada pomaha tez a dela osvetu. Na jedne chate visel propagacni obrazkovy letak, ze kdyz je clovek nemocny, mel by lezet v posteli. Letaky jsou i obrazkove, protoze mnoho vesnicanu neumi cist. Nad dvermi jedne chyse visel z rakosu upleteny retez, ktery rikal, ze zde byl sabat za nemocneho ci mrtveho, a ze se tri dny od sabatu nesmi vstoupit do domu,(asi jsou v nem duchove, ci co). Az lhuta  uplyne, retez se sunda.

Nalodili jsme se a pluli jsme dal.  Mnoho oranzovych hadru na vetvich a nahaci ve vode znamena, ze se koupou budhisticti mnisi. Vylodili jsme se v dalsi vesnici, ta byla osidlena jinym etnikem, byla budhisticka a modernejsi, i obchod meli. Lide byli vstricnejsi a vice zdravili a mavali. Nalodili jsme se a jeli jsme dal, pomala voda, hodne padlovani, konec vyletu a domu (do ubytovny).